Čtvercový půdorys obklopují většinou dvoupatrové domy, u kterých je příjemným zjištěním, že u většiny z nich se zachovala podloubí se spoustou obchůdků. Podloubí vždy potěší, ať už je vedro nebo prší. Tak tomu bylo i v době vzniku města, jen tehdy měli lidé víc času využívat je ke korzování – tzn. procházení se, okukování, nechávání se okukovat a klábosení. Pěkný pohled je na barevné fasády domů, jejichž jednotlivé prvky jsou přehlídkou historických módních stylů, podle nichž si je měšťané upravovali (baroko, secese atd.). Dnešního člověka vždy překvapí tím, jak na jednom uzavřeném prostranství může být každý dům jiný a přitom spolu ladit. A každý z těch domů má svou bohatou historii. Např. domu č. p. 1 se říká u Josefa II., protože v něm v r. 1779 přenocoval sám císař pán. Nějakou dobu zde bydlel i básník Petr Bezruč.

(Na tohoto „slezského barda“, vl. jm. Vladimír Vašek, je v Místku památek více, např. pamětní deska na domě v ul. U Staré pošty, kde v l. 1891–1893 pracoval jako poštovní asistent, nebo Památník Slezských písní před bývalým kinem na Frýdlantské ulici, sestavený z bludných balvanů s názvy nejznámějších básní z této sbírky.)

Náměstí oživuje trojboký, 8 m vysoký kamenný mariánský sloup, na jehož vrcholu klečí na obláčcích Panna Marie. Socha je sice z bezpečnostních důvodů jenom kopií původní kamenné plastiky, ale vyjímá se v té výšce moc pěkně.

Tyhle sloupy měly ve středověku důležitý význam – buď měly chránit město před nějakou pohromou nebo jejich postavením obyvatelé, kteří přežili, děkovali za to, že katastrofa skončila pro ně dobře.

Nad střechami náměstí se vypíná kopule nejstaršího místeckého kostela. Původně tu stál dřevěný kostelík sv. Mikuláše, který ale při požáru v r. 1602 shořel. Tak si na jeho místě obyvatelé postavili nový, který už zasvětili sv. Jakubovi Většímu (staršímu), který patřil k 12 apoštolům Ježíše Krista. Ten byl ochráncem poutníků. Kolem kostela také najdeme sochy svatých, např. Josefa Pěstouna s Ježíškem nebo sv. Františka.

Sochy kolem kostelů (ale i jinde ve městě) jsou krásnou galerií kamenického nebo kovoliteckého mistrovství a příběhy jednotlivých svatých se dají vyprávět i jako hodně napínavé, někdy docela drsné legendy.

Tyto dva úřady měly zajímavě provázaný osud prostřednictvím svého sídla. Místecká spořitelna fungovala v letech 1871–1898 v prostorách městské radnice a do r. 1892 ji dokonce vedli městští úředníci, kteří se teprve potom osamostatnili. V l. 1897/8 si nechala na návrh vídeňského architekta J. Hudetze postavit na dnešní Hlavní tř. monumentální historizující dům s výrazným štítem a řadou věžiček, který bychom směle mohli nazvat palác. Na průčelí nad vchodem stojí sochy dvou děvčat symbolizujících píli a spořivost od raškovického umělce J. Skotnici.

Na jeho místě se ještě v 18. stol. táhla pole a stály tu stodoly se senem a úrodou. Právě ty v r. 1762 vzplály a jedna po druhé lehly popelem. To, že od jisker připomínajících ďábelský ohňostroj nechytlo celé město považovali obyvatelé za boží milost. A protože 2 starší místecké kostely už stejně nestačily zvyšujícímu se počtu věřících, rozhodli se postavit tu nový chrám. Trvalo to pouhých 6 let od položení základního kamene v 1763 do vysvěcení v roce 1769.. Tak není divu, že jeho zasvěcení patronům provázela velká sláva, na níž přicházela procesí ze širokého okolí.

V kostele najdeme např. relikviář s ostatky sv. Inocence (papeže), přenesenými sem až z Říma. Obdiv si ale zaslouží celý interiér s 9 oltáři, bohatou výzdobou, sochami, obrazy a řezbami známých umělců.

Legenda říká, že v koruně Ježíše Krista na prostředním levém oltáři se ukrývá pravý trn ze skutečné Kristovy trnové koruny.

V okolí kostela najdeme zajímavé sochy, např. sv. Rocha (patrona lékařů a nemocných), sv. Šebestiána (patrona vojáků, ale i ochránce dobytka před nemocemi) a hlavně sv. Floriána (patrona hasičů). Ve zdi kolem se zachovala část kapliček z r. 1775, zobrazujících jednotlivá zastavení křížové cesty.

Už jsme tu tedy měli požár (a zdaleka nebude poslední), ale na poč. 18. stol. přišla pohroma ještě větší – zdejší kraj zasáhla jedna z morových ran. Hrůzu jejích následků ukazuje obraz pod kůrem (balkónem pro zpěváky), na němž ti co přežili, odvážejí mrtvé do hromadného hrobu za městem. K zachráněným patřili i manželé Rudolf a Rozina Vidomusovi. A právě tito zámožní měšťané nechali z vděčnosti v l. 1716–1730 postavit tento barokní, uvnitř nádherně vyzdobený stánek Boží. I zde se venku zachovaly zajímavé plastiky – socha sv. Jana Nepomuckého nebo rokokové sousoší ukřižovaného Ježíše Krista a Panny Marie.

V 2. pol. 19. stol. se čím dál více obyvatel zemí českých začínalo hlásit ke své národnosti. Zakládali nejrůznější české spolky a kulturní organizace, které pro setkávání i program potřebovaly důstojné místo. Tak i v Místku vyrostlo podle projektu brněnského architekta A. Tebicha toto kulturně-společenské centrum českých občanů Místku. Základní kámen položili zedníci 12. května 1896 a už za necelého půl roku stála přední část, která téměř 3 roky sloužila Matičnímu gymnáziu. Celý dům s Besedou, sálem, restaurací a salonky v r. 1900 slavnostně otevřela inscenace divadelní hry V. K. Klicpery Veselohra na mostě. Ve 20. stol. sloužila budova různým účelům (byl tu vojenský lazaret i hotel). Přesto se podařilo zachovat a obnovit původní vnější i vnitřní výzdobu i vybavení. Dnes se zde tedy opět konají koncerty, plesy a další kulturní akce, nebo se občerstvit ve stylové restauraci, kde na nás dýchne elegance začátku 20. stol.

Nábřežní park je zelenou oázou na místě bývalé záplavové oblasti řeky Ostravice. Už na konci 19. stol. ji obyvatelé Místku začali využívat k aktivnímu odpočinku. Vznikla zde např. závodní dráha pro sport, který právě přicházel do módy – jízdu na velocipédu. Na jeho místě později postavila své hřiště TJ Sokol. Památník jejího zakladatele M. Tyrše, který zde také najdete, vytvořil v r. 1932 slavný modernista J. Šaloun. Bustu skladatele B. Smetany, po němž má park jméno a kterou vytvořil jiný známý umělec té doby J. Štursa, před několika lety bohužel někdo ukradl. Přitom ji sem nechali členové místního pěvecko-hudebního spolku Smetana umístit už v r. 1926. Ale sportovně-kulturní poslání obou osobností si park zachoval dodnes, takže si zde na své přijdou milovníci i koncertů pod širým nebem. Ale najdeme tu i mnoho zákoutí pro klidnou relaxaci za šumění vln a zpěvu ptáků.